Hormonální léčba přechodu

(klimaktéria, menopauzy)


Problémy spojené s přechodem, tedy s vymizením pravidelného krvácení v důsledku poklesu tvorby ženských pohlavních hormonů, trápí většinu žen ve věkové kategorii 45 – 55 let. Jeho nejobvyklejší projevy jsou shrnuty zde.

Nejčastější projevy přechodu


návaly horka a záchvatovitá zarudnutí
nadměrné pocení
úzkost, strach, deprese
nespavost, psychická nerovnováha
poruchy paměti
suchost kůže, sklon k tvorbě vrásek
suchost poševní sliznice
občasný samovolný únik moči
řídnutí kostí

V případě, že uvedené příznaky významně ovlivňují kvalitu života ženy, je možné provádět jejich léčbu. Jde buď o léčiva, která ovlivňují jen jeden z uvedených příznaků, nebo léky řešící přechodové problémy jako celek. K těm patří také hormonální léčba podávaná především formou tablet nebo náplastí.

Nedávno zveřejněné studie, které zkoumaly vliv těchto pro organismus nepřirozených, nadbytečných dávek ženských pohlavních hormonů, ukázaly na nutnost opatrnosti při jejich podávání.

Na souboru více než miliónu žen z Velké Británie totiž bylo prokázáno, že tyto hormonální prostředky sice účinně řeší problémy spojené s přechodem, řadu dalších nemocí však mohou samy vyvolat. V uvedené studii bylo zjištěno, že riziko vzniku rakoviny prsu stoupá až dvojnásobně u žen, které tyto hormony užívají ve srovnání s ženami, které je neužívají. Také tibolon zvyšuje riziko rakoviny prsu, sice jen o 30%, ovšem i to je významné zvláště proto, že se o tomto rakovinotvorném účinku tohoto léku dříve nevědělo. V tiskovém prohlášení k této studii profesorka Valerie Beral odhaduje, že ve Velké Británii ve věkové kategorii žen 50 – 64 let vzniklo v devadesátých letech v souvislosti s používáním hormonální substituční léčby o 20 000 nádorů prsu více, než kdyby tato léčba používána nebyla. Jinými slovy,
u 1000 žen užívajících hormonální léčbu přechodu více než deset let vznikne o 5 – 19 případů (podle typu léku) rakoviny prsu více než u žen, které ji neužívají.

Z dalších rizik, které byly odhaleny jinou studií (WHI), a která musela být v důsledku těchto zjištění upravena, resp. zastavena, je třeba zmínit zvýšené riziko vzniku cévní mozkové příhody, plicních embolií nebo zánětů hlubokých žil.

Jak tedy užívat, a zda vůbec užívat prostředky hormonální léčby přechodu?

Prvním východiskem při formování názoru je skutečnost, že se lékaři snaží léčit normální zdravou ženu, u které dochází k řadě přirozených hormonálních změn.

V případě, že tyto změny zásadním způsobem nenarušují kvalitu života, je vhodné ženu vůbec neléčit.

Pokud se projevují ojedinělé příznaky přechodu, lze je léčit nehormonálními prostředky.

Teprve v případě, že projevy přechodu jsou významné a znemožňují ženě normální život, je na místě časově ohraničené podání prostředků hormonálních.

V průběhu léčby těmito hormony a před jejich nasazením je zcela nezbytné provádět jednou ročně mamografické vyšetření a jednou měsíčně samovyšetření
prsů.

MUDr. Jan Novotný, PhD.